Vůně, ty jsou v mé tvorbě velice důležité!
Narozením mých dcer se můj čich prohloubil a otevřel do úplně jiných úrovní a rovin. Zintenzivnil se a zkvalitnil. I vibrace mi jdou jemně nebo intenzivně nasávat nosem. Toto považuji za jeden z velikých darů svého mateřství!
Miluji tu vůni hlíny a pocit jemnosti hlíny v dlaních. Každá hlína voní úplně jinak. Jsou vůně, které ani slovy nedokáži popsat. Z každé hlíny jde jiná vibrace a energie.
A ve spojení s mým srdcem a duchem se dějí zázraky – je to takové tvoření úplně „za zraky“. Jsem v takové vděčnosti a radosti, když mám prostor k tvorbě a dějí se zázraky v podobě hliněného zhmotnění, které plyne ze Mě a ze Země skrze Vesmír ve Mně a kolem Mě!
Pak, když v úctě mou tvorbu ještě dohlazuji, hladím a „domazluji“, tak to je pro mě úplné pohlazení duše.
S láskou pak ukládám výrobky do pece – jako do královského lože.
A ta vůně, která se děje při procesech při přežahu, je jako fénix když vstává z popela…To nadšení a blaho, s jakým se těším otevřít pec a uvítat to, co bylo stvořeno, na svět. Tu hlínu, Zemi, která se proměnila v nový květ radosti pro nové okamžiky. Tu novou sílu vítám a pokloním se jí.
Pak přichází oslovení.
Ano, tvořím v napojení a pro daný okamžik.
Vše se děje tak, jak má.
Takže i „má“ tvorba se mnou mluví a rozmlouvá.
Jakmile dostanu vnitřní pokyn, je pro mě ideální, když vidím všechny své poklady – glazury – před očima. Ateliér je malý a často v pohybu. Rozložené kyblíčky z rozmíchanými glazurami a vzorníky barev mám všude. Ráda si barvy držím v rukou, navnímávám jejich intenzitu, jemnost, vůni, strukturu a energii. A vnímám, jakou skladbu barev mám použít. Vnímám to nejen nosem, ale celým tělem, zvláště břichem.
Po otevření daného kyblíčku se děje velký rituál. Přivítat se s glazurou a dát jí život ve formě rozmíchání. Každá voní úplně jinak a jinak jde rozmíchat. Některá jde rozmíchat lehce, jako závan větříku, naopak s některou je to pěkná makačka, dřina a intenzivně dlouhý čas. S dobře zvoleným štětcem barvu lehce nanáším na keramický střep. Štětec se klaní a přitom hladí a mění povrch a strukturu. Rozvibrovává a transformuje.
Nejideálnější je výrobek okamžitě uložit na své výpalové místo v peci. Ještě s větší jemností a opatrností a s dostatečným prostorem okolo něj. Každá bytost totiž potřebuje to své místo a prostor kolem sebe…
Snažím se, aby každé místo v peci bylo využité a zaplněné k té alchymii teplem… Vždy jen žasnu, jak to vše nakonec vypadá. Jaké vůně, barvy, lesk a třpyt na mě vykouknou.
Pec vždy otvírám skoro až po dvou dnech. To je zkouška trpělivosti a odevzdanosti.
Když se v peci dějí procesy s glazurami, tak to jsou panečku vůně nejintenzivnější. Veškeré chemické prvky rozemleté na prášek se taví a slévají v jedno. Spojí se dohromady a utvoří jednotu, spojí se v celek s keramickým střepem.
Při zchladnutí a vykládání pece, tak to jsou zase úplně nové vůně. Vůně nového života. Nové energie a esence.
Nejraději jsem, když mohu tvorbu předat rovnou z pece, aby i nový majitel mohl tuto vůni sám nasát. Tato vůně vydrží jen pár dní po vyndání z pece. Je zajímavé, že u každé tvorby je to trochu jiné.
Když mám jít otevřít pec po výpalu a uvítat mou tvorbu na svět, běžím jako s větrem o závod. Jsem jako malá holka. Má rodina tento den miluje, protože jsem celá šťastná, usměvavá a plná blaha, radosti a svěžesti…
Toužíš i Ty zažít tu novou vůni svého kousku hlíny ode mě a skrze mě?